Nějak bylo, nějak bude

Poslední dobou se mi zdají skutečně podivné sny. A nejčastěji se mi vrací ten o myši...
Jde pochopitelně o tu myš, co už jí máme skoro rok, tedy o pískomila.

Myš mi povětšinou uteče a stane se jí cosi příšerného, co jí dozajista do pár hodin přivodí smrt. Jen namátkou, co si pamatuju — jednou si sedřela kůži ze hřbetu, když utelka z klece za skříň a když jsem jí dávala do přepravky, že jí vezmu k doktorovi, ještě se to zhoršilo. Jindy jsem se rozhodla pořídit jí kamaráda, který ji ovšem zle zřídil, jednou mi zase utelka a čapnul jí Merlin. Sice jsem jí zachránila, ale už byla tak zřízená, že bylo jasné, že to nepřežije.

Ve všech snech se myši mojí vinou něco stane. Tím, že ji zachráním ze spárů čehokoli, ji ale nezachráním, jenom jí prodlužuju utrpení. Na konci snu pravidelně řeším knflikt: mám myš nechat napospas tomu, co jí ublížilo (pes, jiná myš apod.), aby bylo rychle a pro mě bezpracně po všem, nebo mám myší trápení ukončit sama?
Nikdy nedokážu ani jedno a tohle traumatizující zvažování, jestli jedno nebo druhé, mě donutí se probudit.


O snech o tom, jak se proplétám kdesi za války mezi bombami, nebo jak se topím v továrně na koberc kdesi v Polsku raději ani nemluvě.

Chce to snář nebo psychologa?