Nějak bylo, nějak bude

Díkybohu!
Ale hned v zápětí to musím zaklepat, aby se to nezakřiklo! Ťuk, ťuk, ťuk...

Rozhodla jsem se asi tak před dvěma měsíci, že už to takhle dál nejde. Při pohledu do zrcadla jsem stále neměla ten pocit, že by to bylo tak strašné. Ale strašné to být muselo, když jsem od dob střední školy (období, kdy jsem denně sportovala a byla fakt ve formě) nabrala víc než 15 kilo. Achjo.

Všemu na prdel daly fotky z hrnčířského trhu v Berouně.
A dost! Řekla jsem si a pustila se do toho.
A od té doby držím. Někdy víc, někdy míň, ale vcelku se snažím. A nese to svoje ovoce!

Kolik jsem zhubla celkem za dva měsíce snažení, to nevím. Váhu máme totiž teprve dva týdny a za ty jsem zhubla cca dvě kila.
Celkem to vidím na 5 kilo.
Hurá!

A víte, co potěší, když je krize největší?
Když vám někdo řekne, že jste zhubli!
V týdnu jsem měla pocit, že furt žeru tak, že je po dietě a že to prostě nevydržim. A tu mi korektorka, co se mnou sedí v kanclu, povídá, že mi to poslední dobu sluší, že jsem určitě zhubla.

I rozzářila sjem se a jala se jí vypravovat příkoří, které ssebou dieta přináší. Chápavě pokyvovala, ale myslim, že mě moc chápat nemohla, protože prý nejvíc ztoulstla v druhém těhotenství — o 10 kg!!!
Tak takový člověk mě chápat nemůže.


Jo a víte, co je pointa tohohle zápisku?
Že za tenhle týden jsem kilo zhubla i přesto, že jsem sežrala dvě narozeninový bonbošky skoro sama!