Nějak bylo, nějak bude

Zdá se, že Bobeš spěje do finiše. Tři dny nejedla, chodí, jako by spíš nechodila, potácí se na těch svejch špejličkách, jako kdyby se probouzela za narkózy.

Zažívací problémy jsme jí asi způsobili my. V pátek nebylo navaříno psí rizoto a tak dostali konzervu. Bobeš nejed, což neni nic novýho, protože jí to moc nechutná. Nicméně teď bere léčivej dryják na nohy. Ten dráždí žaludeční sliznici a je to vůbec nějakej sajrajt. Vůběc mi nedošlo, že by ho měla vysadit. Dostala ho dvakrát prakticky na lačno, takže průjem jak bič a zvracela. To bylo v sobotu. Nejedla a v neděli taky ne.

Připisuju to tomu, že jí po tom léku neni dobře, takže se ještě nechci děsit. V sobotu jsem jí kopila kuřecí prsíčka, ovařila, ale ani to s ní nehnulo. Dneska jsem se proto uchýlila ke grilovanýmu kuřeti s tim, že jestli nesní ani to, jsem zejtra ne veterinu na konzultaci.

K mojí úlevě zporcovala skoro celou čtvrtku. Každopoádně jí teď viditelně neni už aspoň tejden tak akorát. Má hrozný problémy s chozením. Doktorka tvrdí, že je to mrazama. Snad jo.

Uvidíme. Zejtra dostane nomální jídlo a jestli to nesní, tak je to jasnej signál, že všechno není ok. Dokud blbě chodila, ale měla chuť k jídlu, nepřemejšlela jsem o tom, že bych to měla ukončovat. Teď už teda váhám. Dávám tomu čas do konce týdne. Pak se uvidí. Narozdíl od dosavadního vývoje si ovšem teď už skutečně nemyslím, že by tak, jak je, byla spokojená :(.

A nepotřebuju v komentářích utěšovat. Nejsem nijak přesmutnělá. Beru to až s podivem věcně. Asi nějaká vnitřní obrana nebo co. Vím, že kdyby k tomu došlo, ulevím jí i sobě.