Nějak bylo, nějak bude

Tak vám nevim, jestli nám tu všem v nové redakci nezačínají růžovět mozky.

Situace z dnešního dopoledne:
"Tyjo, co mám jako dělat? Mně se ty maily vrátily? :-o" intonačně důrazně pronesla Linda. Rekrutujeme si totiž dámy na focus groups. Včera jsme je obvolaly, dneska jim píšeme. Hromadné maily. Katastrofa...

"A pokaždý jen z toho prvního jména a já teď jako nevim, jestli těm ostatním došly, nebo ne..."

Jala jsem se srdnatě řešit situaci. Musím přiznat, že ani sama v posílání hromadných mailů nevynikám. Dělala jsem to jednou, asi tak předevčírem. Nicméně jsem Lindě poradila.

"Pošli to na sebe a ostatním do cc, uvidíme, jestli se to odeslalo a tak..."

Všechno proběhlo hladce. Ovšem po chvíli...

"A doprdele... Tak mi to přišlo. No to je v kelu..."
"No počkej, Lindo, to je v pohodě, to ti mělo přijít, ukaž..." a koukám jí do inboxu. Předchozí navrácené maily nikde nevidim. Linda začíná propadat zoufalství z toho, že neumí poslat maily hromadně a bude muset psát každý zvlášť a mně začíná docházet, že jsme pipiny jako prase (to slovo mi poradila Linda).

”Víš, to není, že se ti ty maily vrátily. My jsme totiž koukaly mezi odeslané!!!"

"Tyvole... bývalá elitní reportérka Lidových novin a teď tohle..." posteskla si emotivně Lin.

Inu, je to tak. A bude hůř, obávám se.