29. října 2004
je člověku jen jednou za život
pamatuju si celkem velmi zřetelně, když sem měla 9. narozky.
přemejšlela sem, jestli to od narození do toho dne trvalo dlouho nebo ne a řikala sem si tak ještě jednou tak dlouho a bude mi 18
osmnáctka pro mě byla magická hranice. rodiče furt všechno podmiňovali tim až ti bude 18
když mi bylo 15 měli sme vážnej rozhovor na téme — pozdní příchody domů, diskotéky, kluci atd.
táta řek:
"až ti bude 18, dělej si co chceš. stav se třeba na hlavu a odstrkuj se ušima"
a když mi konečně těch 18 bylo, přišla další výmluva dokud bydlíš s náma...
no a až se odstěhuju, bude to pořád si naše dítě
tim pro mě ta magičnost osmnáctky skončila. uvědomila sem si, že jenom tim, že je mi 18 se můj život nezmění. nevyrostu, nezhubnu, nezmoudřim ani nenabydu zodpovědnosti.
a že je člověku 18 jen jednou za život?
to je 63 taky a někdy ani to ne.
Komentáře
Ty bys chtěla ještě vyrůst? :-)
A z toho vyplýva ponaučenie. Tvoj život sa nikdy nezmení, pokiaľ ho nezmeníš ty sama. Až keď sama niečo spravíš dôjde k zmene. Bez tvojho pričinenia sama len zomrieš, to je isté.
nooooo...ze žirafky na žirafu třeba :-o
Dej pokoj, už teď lezu v průjezdech na schody, abych ji mohl políbit. :-)
to nepřeháněj :))
dodala bych ještě něco, ale nechci si tu z toho udělat bulvární plátek.
=M=: aspoň někde to musí být naopak, ne? :-)
Přidat komentář