Nějak bylo, nějak bude

tak sem včera dorazila domu lehce po půlnoci, poprala sem se dole se zámkem a jak sem vstoupila do domu, praštil mě přes nos pach cigaretovýho kouře.

nj..zase huliči...

vyšla sem po schodech k nám do druhýho patra a podle zvyku si rozsvítila, abych dobře viděla, až budu odemykat.

tyjo.. :-o neni tu nějaká mlha? to se mlha může dostat až do domu? jako zavřenejma dveřma?

džísys :-o

na chodbě po cestě do našeho bytu ležel chlap, kolem něj nedopalky cigaret a láhev s nějakým asi alkoholem.

hmmm

tak sem se vrátila k výtahu, vyjela o patro vejš, seběhla schody, vzala bobšu a šla jí vyvenčit.

když sme se vracely, vyjely sme rovnou do třetího patra.
on by se ten pán špatně překračoval. ještě bych ho mohla vzbudit a přetrhanej spánek...to neni dobrý.



kdyby to takhle skončilo, bylo by to fajn. pro pána.
jenže když sem vcházela do bytu, šla zrovna maminka do ložnice uolžit se ke spánku

"no fuj...co to tady smrd....proboha! kdo to tam leží??!

"ale nikdo mami"

"táto!"

volala maminka na tatínka, kterej se koukal na tv

"co je?"

přispěchal tatínek polekán úzkostí v maminčině hlasu

"no podivej, někdo nám chrápe na chodbě!"

"a tak ho nechte..."

"jak nechte?? to ho mám necht, aby nám chrápal na chodbě? takový individuum? jane ty nemáš rozum!"

no a tak se tatínek vydal k tomu pánovi a jal se ho budit.
pán se budil velmi špatně, asi že ta láhev s asi alkoholem vedle něj byla skorem prázdná a asi že to nebyla jeho jediná dnešní.

nakonec ho tatínek vzbudil a vyprovodil ven z domu a já koukala z okna, jak si ten pán nejdřív ustlal u zvonků a po chvíli se sebral a kamsi odvrávoral.

bylo mi ho líto. asi nemá kde hlavu složit...
ještěže večer nemrzlo